press

Mladá fronta

11. 7. 2009

Byla to zkušenost a parádní výlet

Kolínský učitel se zúčastnil vesmírného kempu v americkém raketovém středisku v Alabamě

Kolín - Čtyřiatřicetiletý učitel z kolínského gymnázia a vedoucí tábornického klubu Průzkumník Ondřej Chobot se zúčastnil kempu v americkém Vesmírném a raketovém středisku v Hunstville v Alabamě. A to dokonce dvakrát, naposledy zhruba před rokem.

Jak jste se k tomu dostal?

Firma Honeywell, která sponzoruje americký vzdělávací program ve spolupráci se vzdělávacím centrem NASA, vypisuje stipendijní program. Loni už běžel přibližně šestým rokem na podporu výuky přírodních věd.

Co musí člověk pro účast zvládnout?

Požadavky jsou banální, musí jít o učitele matematiky a fyziky s angličtinou na komunikativní úrovni a musí napsat motivační dopis.

Kolik lidí vybírají?

Až když jsem měl vše připravené, jsem si všiml, že se vybírá 50 lidí z celého světa, ne z České republiky. Z té nás tam bylo nakonec šest. Kupodivu i mně odepsali, že mě vybrali, zařídit jsem si musel jen vízum. To bylo před čtyřmi lety.

A při loňské návštěvě?

To jsem jel na program pro pokročilé. Když člověk nějak uplatnil, co se naučil při první návštěvě, mohl o tom napsat práci, na základě které se zúčastnil už nadupanějšího programu. Při výuce na gymnáziu toho mnoho použít nešlo, bylo to ale ideální pro celotáborovou hru.

V čem byl program nadupanější?

Druhá návštěva byla za odměnu. Byla tam také didaktická část jako při prvním kurzu, což byly připravené hodiny, jak se dá třeba matematika učit zábavněji, ale v druhém kurzu už bylo potápění a nácvik činností, které se dělají v raketoplánu. Řekli jsme si se spolužákem, který se prvního kurzu na mé doporučení zúčastnil rok po mně, že pojedeme.

Co jste si vyzkoušeli?

Třeba jsme se rozdělili do týmů, jedni seděli v řídícím centru trenažéru raketoplánu, druzí v kokpitu, měli jsme vše jako ve skutečnosti a postupovali podle manuálu. Když se rozsvítila nějaká kontrolka, hledali jsme, co s tím. Seděl jsem na různých postech v centru, v raketoplánu i na oběžné dráze v Mezinárodní vesmírné stanici. Zkusili jsme si i simulaci beztížného stavu pod vodou.

Jak to vypadá?

Mají v areálu bazén, kde je voda ohřátá na teplotu těla, je to taková osm metrů vysoká plechovka, dole dovnitř okénky koukají lidé, kteří jdou do muzea. Kdo zvládl po hodinovém rychlokurzu potápění základní úkony, mohl se tam ponořit. Zkoušeli jsme si hodit třeba vyvážený balon nebo jsme společně skládali velkou stavebnici, jen jeden ale věděl, co máme složit, a dozvěděli jsme se to až pod vodou. Pro mě to byla ohromná zkušenost, z vody mám respekt.

Podívali jste se i mimo centrum?

Při druhé návštěvě nás vzali na Floridu, odkud startují raketoplány.

Jak svoji účast v programu zpětně zhodnotíte?

Byla to zkušenost a parádní výlet. Spíš než znalosti kolem výuky mi to přineslo zajímavé porovnání. Co se týká odborných věcí, bylo znát, že lidé z Evropy leccos znají jistěji. Také jsem se ujistil, že školství v Česku neděláme špatně, naopak nynější změny nás posouvají k tomu, co v USA teď řeší, protože to nefunguje.

autor: Hana Hejduková

další články