press

Kolínský deník

28. 7. 2008

Přetížení, práci ve skafandru i programování robota Kolíňák ve vesmírném středisku zvládl

Kolín – Třiatřicetiletý pedagog kolínského gymnázia Ondřej Chobot se letos jako jeden z šesti Čechů zúčastnil programu Honeywell Educators @ Space Academy, tedy reálného výcviku astronautů ve vesmírném středisku U.S. Space & Rocket Center v Huntsville ve státě Alabama a následně také v Kenedy Space Centru na Floridě.

„Každý z absolvujících učitelů může ovlivnit stovky budoucích vědců, techniků a matematiků,“ uvedl Thomas Buckmaster, prezident dobročinné sekce Honeywell Hometown Solutions. „Po absolvování programu mohou učitelé svým žákům a studentům představit vědu, techniku či matematiku novým způsobem, v němž uplatní vlastní zkušenost a nadšení, a nastartovat tak jejich zájem o další studium těchto oborů,“ dodal.

Kolíňák Ondřej Chobot už není v NASA žádným nováčkem. Prvního „běhu“ se zúčastnil už před třemi lety, letos se tedy do USA vracel už jako pokročilý účastník.

Všechno začalo na půdě starého dobrého kolínského gymnázia. „Za všechno může náš pan ředitel Ivo Zachař,“ smál se hned v úvodu našeho povídání Ondřej Chobot a velmi si vedení školy pochvaloval. „Jednoho dne pan ředitel přišel, přinesl přihlášku a řekl: „Ondřeji, napiš tam. Vyberou tě!“ A vybrali.

Program Honeywell Educators @ Space Academy je určen pro učitele matematiky, fyziky a přírodních věd vůbec. Nejen v USA, ale prakticky po celém světě je nyní mnohem menší zájem dětí studovat vědu, techniku, strojírenství a matematiku. Tento stipendijní program je proto směřovaný k motivaci učitelů, ale i dětí ke studiu těchto oborů.

„První kolo výběru mezi uchazeči z řad učitelů bylo celkem jednoduché. Obnášelo esej na téma, proč je zajímavé učit fyziku a vůbec vědy,“ vzpomíná Ondřej Chobot, který ačkoli studoval fyziku, učí dnes především matematiku a informatiku. „Napsal jsem esej, se kterou mi pomáhala Katka Zvelebilová, která učila angličtinu. Trochu jsem si v eseji dělal legraci, což, jak jsem následně pochopil, byl přesně americký styl,“ smál se. „A najednou přišlo, že mě vybrali, čemuž jsem ani moc nevěřil. Až když dorazily letenky. Původně jsem myslel, že vybírají spoustu lidí z ČR, ale nakonec to bylo 150 učitelů z celého světa. Z Čech se nás tam nakonec sešlo šest, ale díky rozdělení do skupin jsme se ani moc neviděli,“ dodal s tím, že velmi se mu líbily například přednášky vedené odborníky z NASA. Přivezl si ale i jiné zajímavé zkušenosti. „To, co je u nás pro učitele i žáky naprostý standard, není všude. Typický příklad převody jednotek. Mnozí američtí učitelé používají třeba Fahrenheita, ale nevědí, jak je přesně definovaný. A stupeň Celsiův? „To máte v Evropě“ a tím to pro ně končí,“ smál se s tím, že u raketoplánů se používají třeba libry na palec čtvereční. Zajímavé zkušenosti a nápady následně využil při organizaci dětského tábory s T. K. Průzkumník Kolín, při němž se podařila i spolupráce s hvězdárnou v Ondřejově. „Na táboře byla převaha děvčat. Pro mě byl velký úspěch, když ve finále šly holky střílet rakety,“ pochvaloval si Ondřej Chobot, který si mezi první a druhou misí do USA „odskočil“ s Českou radou dětí a mládeže do Koreje.

V letošním druhém „Space kempu“ se sešlo 32 „mazáků“. Program byl již více zaměřen na nácvik konkrétních úkonů, jež astronauti provádí na oběžné dráze. To se simulovalo například prostřednictvím potápění. „S lahvemi a maskami jsme byli asi v osmi metrech, kde na nás čekaly různé skládačky, zkrátka možnost vyzkoušet si pod vodou manipulovat s předměty,“ popisuje Ondřej Chobot. Dalším nácvikem bylo přetížení v obřím centru pro bojové piloty. „Při 3,1 G už skoro přestává legrace. Já si ji teda dělal pořád, ale už člověk například nezdvihne nataženou nohu. Neustále jsme tiskli tlačítka na znamení, že jsme živí, bral jsem to jako takovou tu typickou americkou extrabezpečnost. Zvládli to ale i o dost starší lidi než já. Ve stíhačce je to asi horší, ale do raketoplánu, který tak rychle nezrychluje? Tam bych mohl,“ shrnul Ondřej Chobot. Pro představu centrifuga na poutích mívá mezi jednou a jednou a půl G. Člověk by teoreticky měl přežít cca 9 G. „Bojoví piloti mohou mít problém s tím, že když rychle zatočí, setrvačnost v uších jakoby zůstane. Člověk pak má pocit, že zatáčí pořád. Když se zatočí hodně doprava, člověk má tendenci přepadávat dopředu, když doleva, tak dozadu. Výsledkem je, že když to pilot nad mořem vezme hodně doprava, má pak dojem, že padá, vezme za knipl a trefí to do vln,“ popsal učitel jeden ze zajímavých postřehů. „Jeden z bojových pilotů nám popisoval, co všechno se v letadle děje. To bylo opravdu hodně zajímavé,“ dodal s tím, že velmi se mu líbila také takzvaná liga lega. Jde o chytřejší lega s modulem, na kterém lze programovat. Ve vesmírném středisku měli účastníci za úkol sestavit robota a naprogramovat jej tak, aby udělal to, co má. „Člověk musí jednak vymyslet, jak to bude fungovat, jednak to vidí hned. Při výuce programování píšete kód, nakonec to vyhodí nějaké číslo a pak se můžete u monitoru dohadovat, jestli je dobré, nebo špatné. Ale u robota to vidíte okamžitě, protože vám třeba spadne ze stolu, když jste ho naprogramovali špatně. Ta zpětná vazba je hodně dobrá,“ pochvaloval si Ondřej Chobot. Takovýto robot u nás vyjde asi na osm tisíc korun. Ondřej Chobot by jich rád pár získal pro školu do výuky.

Po prvních 10 dnech v Alabamě se skupina učitelů – astronautů přesunula na Floridu do Kenedy Space Centra. „Pobavila mě jedna malá příhoda. Z analýzy minulého ročníku vyplynulo, že pro účastníky byla velmi úmorná devítihodinová cesta autobusem. Musel jsem se smát při pomyšlení na náš, Čechy, kteří jsme zvyklí dojet autobusem kamkoli,“ řekl se smíchem. Honeywell ale vyslyšel stesky předchozích účastníků a přesun na Floridu zajistil letadlem. „Nakonec jsme cestovali taky devět hodin, protože jsme letěli přes jakýsi Charlott a ještě bylo zpoždění, takže ve výsledku stejně času, ale, pravda, neseděli jsme v autobuse,“ komentoval. Na Floridě v Kenedy Space Centru, odkud startují raketoplány, čekal účastníky první (i následný) dojem, který by se dal shrnout jedním slovem. Obrovský. „Člověk si to podle fotek nebo záběrů vůbec nedokáže představit. Vše je točené z pěti kilometrů. To je vzdálenost, do jaké se okolí vyklízí kvůli bezpečnosti, hluku a podobně. My jsme byli přímo u toho. V jedné hale jsme se podívali i do míst, kde se balí nákladový prostor,“ popsal pedagog. Účastníci programu se (nejen) podívali i do přesných kopií raketoplánů z vesmírné stanice. Vyzkoušeli si pobyt ve skafandru, který je kvůli teplotám ve vesmíru (od -150 do + téměř sto) hodně silný a těžký, takže jen prolézt otvory není vůbec hračka. Účastníci ve skafandrech nacvičovali úkony výměny a přepojení satelitů. Další skupina pracovala uvnitř raketoplánu, třetí v řídicím centru. „Zjistili jsme, že i s raketoplánem se dá velmi lehce ztroskotat. Vzájemná spolupráce je tu jednou z nejdůležitějších věcí,“ zakončil Ondřej Chobot.

Střípky nejen z pobytu:

Odlet do USA nebyl tak jednoduchý, jak by se na první pohled zdálo. „Myslel jsem, že když mám lejstra od NASA, nebude žádný problém. Ale jako svobodný jsem byl pro Spojené státy ideálním potenciálním imigrantem. Zůstat v USA jsem měl ovšem zakázáno od pana ředitele,“ vtipkoval Ondřej Chobot.

I přes počáteční trable se Ondřeji Chobotovi podařilo si pobyt prodloužit a trochu USA procestovat. Přiletěli za ním i tři studenti kolínského gymnázia – Michal Horáček a Veronika Dvořáková, kteří letos maturovali na osmiletém gymnáziu, a Vráťa Matějka, který jde letos do oktávy. Sešli jsme se v Los Angeles, půjčili si auto a udělali okruh přes národní parky a další nádherná místa, samozřejmě Las Vegas nemohlo chybět.

Legrační byly některé formulace v přihláškách. Například: „Jsem si vědom, že v rámci kempu budou různé pohybové aktivity, jako například chůze“.

Ve vesmírném středisku se pravidelně pořádá i obrovský dětský tábor zaměřený na fyziku, kde je spousta času na experimentování.

autor: Jana Martínková

další články